Láska

1. května 2015 v 22:35 | Antanie |  Deník
Ahoj! :)
Ozývám se znova po čtyřech měsících. Momentálně nepíšu žádný blog, jsem příliš zaměstnána vlastním životem. Konečně. Je toho tolik, co chci říct.

Pokud jste tenhle blog někdy navštěvovali a četli mé staré články o tom, jak jsem smutná a znechucená, o tom, jak se mi vůbec nechce žít a o tom, že nevím, co mám dělat, tak mám zřejmě dobré zprávy!
Všechno je jinak, můj život je úplně jiný. Není to tím, že by z mého života zmizely negativní věci nebo tím, že by se něco zásadního změnilo (ale když o tom tak přemýšlím.. vlastně ano, změnilo). Změnila jsem přístup, dělám věci, které dělat chci, už nečekám na pátek, na víkend, na to, až přijde něco velkého. Konečně se mi daří být tady a teď. A je to ta nejkrásnější věc na světě, to nejlepší rozhodnutí, protože v tomhle světě neexistuje včerejšek ani zítřek. Je jenom teď.

Tohle období je jedno z nejšťastnějších v mém životě. Usmívám se na cizí lidi, chodím pozdě spát a je mi jedno, co si myslí ostatní (dobře, je mi to skoro jedno, ale pracuju na tom).

Do mého života vstoupil jeden člověk. Člověk, kterého nemůžu nezmínit, protože má velký podíl na tom, jak krásně mi v posledních měsících je. Je jedno, jak se jmenuje, nezáleží na ničem jiném než na tom, jaký pocit mám, když jsme spolu. A že jsme spolu často. Možná až příliš, trochu mě děsí to všechno Jsem ráda, že mám člověka, se kterým můžu sdílet chvilky, které patří jenom nám. Má hlava je plná nádherných vzpomínek na všechno, co prožíváme. Možná i proto se těším na každý nový den.

Těším se na slunce a ptáky, na to, jaký den bude, koho potkám, co uslyším a uvidím. Těším se, že se budu učit nové věci, že se budu učit o tom, jací jsou lidi (ve kterých se teď snažím hledat krásu), učit se být lepším člověkem. Vlastně opravdu doufám, že mě každý další den posouvá alespoň o kousek dál.

Já vím, já vím, maturita bude už za rok, musím si rozmyslet, co chci v životě dělat, kým chci být. Jenomže já chci být prostě já (tady opravdu nevidím jinou možnost) a chci šířit lásku! Tak! A všichni se můžou klidně posrat, je mi to jedno.
Chci se procházet po městech, chci si prohlížet krásná místa ve světle zapadajícího slunce, chci rozdávat peníze bezdomovcům a vytvářet úsměvy na tvářích dětí. Chci předávat květiny starým smutným dámám, procházet antikvariáty a hledat věnování ve starých knihách. Chci psát o těch věnováních příběhy. Chci si vymýšlet a chtěla bych se naučit lítat!

Mějte se nádherně!
A.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiara Kiara | 10. května 2015 v 23:02 | Reagovat

(:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.