Strach

4. července 2016 v 22:15 | A. |  Deník
Mým největším strachem je rychlost.
Bojím se rychlých aut, motorek, cyklistů.

Mám strach z toho, jak rychle běží čas. Z rychlosti, se kterou se věci mění.


Rychle zapomínáš, míjíš lidi, se kterými jsi prožil kusy životů bez povšimnutí. Bez sebemenšího náznaku úsměvu nebo záchvěvu, bez vnitřního tepla a lásky.
Jak lehce a za jak krátký čas nahrazuješ místa lidí. A teď nemyslím místa v práci nebo v autobuse. Myslím místo u nedělního oběda, místo na druhé straně postele.

Nevím, jestli mi rozumíš. Nebojím se toho, že na mě jednou zapomeneš, ani toho, že mě jednou někým nahradíš. Bojím se toho, jak rychle se to může stát. Jak rychle jsou pryč prosluněné večery, šiškové války, narození tvého brášky a ranní mlha šeptající staré indiánské příběhy. Někdy je mi smutno z toho, že si nevzpomínáš. V tobě to už asi umřelo. Ve mně to pořád všechno žije. Jsem si jistá, že u každého "ahoj" to vidíš v mých očích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 losto losto | 16. července 2016 v 12:28 | Reagovat

...zvláštní strach; a zajímavý, jiný článek; ...zažil jsem teď mlhu, v ranních hodinách, někde mimo obývané zóny - pořád šeptala indiánské příběhy, jen posluchači se změnili...

2 Gauri Gauri | E-mail | Web | 2. října 2016 v 19:09 | Reagovat

Máš pravdu. A naprosto s Tebou souhlasím.
Mimochodem, taky se bojím rychlých aut. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.