Srpen 2016

srpen

6. srpna 2016 v 17:02 | A. |  Deník
Léto se přehouplo do svojí druhé půlky a já se snažím užívat si každou chvilku.

Oheň, zvláštní teplo vycházející zevnitř, malé jiskry a ta vůně letní noci, která vás bez varování vrátí do všech letních nocí, které jste kdy prožili.

Horké dny, večer příjemná únava, se kterou uleháte do spacáku a nad váma tisíce hvězd, které připomínají, jak směšně bezvýznamná je existence nás všech.

Spousta lásky, do níž jste se ponořili víc, než jste plánovali, připouštěli, chtěli.

Večerní a ranní smutky. Někdy jen melancholické, jindy hluboké a ubrečené. Kvůli tobě, tomu, že se někdy bojím probudit. Kvůli sobě, tomu, že nedokážu udělat něco velkého, nemám dost odvahy. Ještě ne. Kvůli nám, protože to tak nechci.

Opilé večery plné smíchu a souznění, špinavá chodidla, neučesané vlasy a krátká vzpomínka na Bílý oleandr, na jeho vůni, kterou jsem nikdy necítila, na to, kolik je v Kalifornii hodin.

Dětství, chození bosa, žihadlo na palci, stará kůlna na dříví, ve které jsem spolu se svou kamarádkou ztratila iluze, dřevěné náramky přátelství, domky pro skřítky, věnce z kopretin a truchlivý pohřeb vážky.

Chladný déšť, který promáčí oblečení, najednou se cítíte nazí, chlad se plíží po celém těle a vy máte ohromnou radost, protože cítíte, že žijete. Cítíte, jak vám bije srdce a víte, že byste za to měli být vděční. A najednou opravdu jste.