Září

19. září 2016 v 20:05 | A. |  Deník
Moje filozofie štěstí přestává fungovat. A mě to hodně bolí, protože vybudování spokojenosti a harmonie mě stálo spoutu úsílí, času a trápení.



Asi před dvěma lety jsem se našla v kouzle okamžiku. V tom, že žijeme jenom jednou a kterýkoli den může být poslední. Tohle vědomí mi dalo nekonečnou svobodu mysli, hodně pozitivní energie. Praktikovala jsem tohle přesvědčení, užívala jsem si život, všechno bylo zalité sluncem a plné lásky.
To všechno bylo možné proto, že jsem měla pevnou půdu pod nohama. Ne že bych teď vyloženě lítala ve vzduchu, ale věci se mění. A já změny snáším hodně hodně špatně.
Mám ráda svůj prostor, svoje jistoty (kdo ne?). Pokud tohle všechno mám, pak můžou malé změny postupně přicházet. Přijmu je bez větších potíží.
Ale ne změny typu, že tři dny v týdnu budu někde jinde, ne změny typu, že tě dlouho neuvidím, ne změny typu, že moje skříňka nemá už číslo 114. Už nemám skříňku. Konec známému nádraží, výhledu na střechy domů, každodenním setkáním. Je čas vyrůst, být sama za sebe. Moje začátky bývají vždycky strašný průser. Probrečeý průser a já si říkám, že je čas se z toho neposrat úplně. Třeba se o to aspoň pokusit.

Ani nevíš, jak mě zabolelo, když jsi řekl, že bych teď asi mohla zkusit žít z toho, co bylo. Jenomže když jsi to říkal, tak jsi nevěděl, že jsem tak prožila velkou část svého života, jenom tím, že jsem si představovala, co by mohlo být a promítala si scény z dětství, které bylo jedním z nejkrásnějších časů. To proto to všechno začalo, to hledání štěstí, proto, že jsem si uvědomovala, že tohle přece není prožívání chvil. To, že jsi většinu dne duchem někde úplně jinde. Ano, někde, kde je ti mnohem líp, jenomže to není reálné. Už ne.
Když jsem to slyšela, něco se ve mně na malou chvilku zastavilo. Protože jsem věděla, že máš pravdu. Protože jsem věděla, že je asi znova čas hledat harmonii. S tebou ale bez tebe.

A tak se to celé zhroutilo. Přítomný okamžik prostě přestal fungovat. Doufám, že jenom na malou chvilku. Nenávidím přežívání, ztrácení času a smutek.

Hrozně moc obdivuju všechny, kdo dokážou přijímat změny bez strachu. Všechny, kdo nepřemýšlí o všem až příliš.

Budu se snažit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 :) :) | 1. října 2016 v 23:12 | Reagovat

...možná je podstatné to, že přítomný okamžik obsahuje klidně i to, co je nám nepříjemné, co vyhodnocujeme jako "negativní" ...ale i to "nepříjemné" můžeme přece prožít. Zvládneš to, držím ti palce.

2 Gauri Gauri | E-mail | Web | 2. října 2016 v 19:01 | Reagovat

Změny bývají těžkým oříškem. Nalijme si ale čistého vína, někdy jsou sakra potřeba.
Držím palce, abys to zvládla s lehkostí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.