Díky, 2016 !

30. prosince 2016 v 20:15 | A. |  Deník

Na konci prosince na mě pokaždé doléhá nostalgie. I když, kdybyste se mě zeptali, jestli pro mě něco celý Silvestr a slavení Nového roku znamená, hrdinsky odpovím, že ne. Jenom další den, změny můžeme dělat kdykoli, opít se taky můžeme kdykoli, předsevzetí jsou pošetilé plány. Jo, přesně tohle asi odpovím, ale dost možná budu dneska večer brečet do polštáře a bude mi děsně líto, že je tohle další Silvestr, který nestrávím na vysněné horské zasněžené chatě, a taky že místo 6 budu už psát 7.


Ale chtěla bych poděkovat roku 2016, poděkovat všem lidem, kteří byli a jsou součástí mého života, všemu, co jsem se naučila a dozvěděla, i když to často bolelo.

Díky za zázraky, Vesmíre,
díky za to, že jsem se naučila, že když něco nedopadne přesně podle našich plánů a představ, tak to může bývá často ten nejlepší výsledek, kterého se nám může dostat. Teď už si víc než kdykoli předtím uvědomuju, že nejdůležitější je zdraví.

Naučila jsem se, že je důležité být vděčný za to, co máte. I když si někdy připadáte ukřivděně, ublíženě a nefér. Vždycky děkujte.

Taky jsem se naučila, že různé situace a činy můžou pro různé lidi znamenat různé věci, takže se vždycky radši zeptejte. Ráda jednám narovinu, ušetří to spoustu zbytečných otázek ve vaší hlavě, spoustu smutků a nepořádku.

Zjistila, že vysoká škola nebude asi nic pro mě, zažila hodně prázdných dnů a znovu se objevily stavy, o kterých jsem si myslela, že už jsou dávno pryč. Asi si nikdy nemůžete být tak jistí, i když lítáte a máte dost vílího prachu, tak se jednoho dne může stát, že nenajdete žádnou šťastnou myšlenku a nepůjde to. Možná budete padat hlouběji a hlouběji a budete mít pocit, že se nemůžete nadechnout. Ale já vím, že to jednou zase přijde. Že se nadechnu hodně zhluboka. Brzo.

Děkuju za lásku všude kolem. Za nejlepší rodinu, přátele, za neznámé úsměvy na ulicích a za kluky a muže, kteří mi vždycky pomůžou dát kufr ve vlaku do úložného prostoru nebo je popřípadě vynesou do schodů, vážně, děkuju moc.

A děkuju za lásku v té podobě,v jaké si ji představuje většina lidí. Za moje první milujutě, za nekonečné množství sarkasmu, vítr ve vlasech a srpnovou noc, kdy bylo nad našima hlavama hvězdno víc než kdykoli předtím. Za prosluněnou Itálii a záchvaty smíchu ve stanu, za to, že jsme poprvé stopovali a nezastavily nás špatné boty. Díky za to, že mi vždycky ukážeš tu světlou stránku a věříš ve splnění našich snů. Ještě se mám od tebe co učit.

Díky za nejlepší kamarádku, za někoho, kdo se mnou propojil duši v 6 letech a je stále se mnou. Protože Můj Bože, to je krásný den!

Děkuju za příležitost poznat nové město, zkoušet v něm žít, za náš společný byt, kde se zásadně neuklízí a za vždycky nedopitou lahev vína v rohu lednice.

Mohla bych psát i těch zdánlivě důležitých věcech, jako je maturita, přijímačky, nástup na vysokou školu (aneb zahrajeme si hru KdoNasbírá180KreditůZa3Roky), ale nebudu. Nepřijde mi to tak důležité, jako ty ostatní události.

Tak děkuju!

Těším se na rok 2017,
moc si přeju, abychom byli všichni zdraví a měli se rádi. Abych konečně našla způsob, jak šířit lásku a zjistila jak žít tím způsobem, o které jsem vždycky snila. Doufám, že touhle dobou za rok budu stejně vděčná jako teď a že se budu pořád těšit na další další a další!

Všechno nejkrásnější do příštího roku Vám všem!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiara Kiara | Web | 1. ledna 2017 v 23:25 | Reagovat

Tohle jsem potřebovala!
Taky na mě dopadla nějaká nostalgie a bylo mi smutno.
Děkuju ti za tenhle článek.
Děkuju ti za to, jak šíříš lásku, ani nevíš.
Děkuju ti, že mě znáš a máš mě ráda!

Na světě je krásně. Můj bože to je krásný den! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.